Každý rodič chce svému dítěti dát to nejlepší vzdělání. Stejně tak je tomu i v oblasti sportu a pohybových aktivit. V ranném věku, ccá do 10 let, není vhodné, pokud se dítě věnuje pouze jednostranému zatížení a nerozvíjí své další schopnosti a dovednosti.
Jiu jitsu je hlavně sebeobrana ve velmi účinné formě, v níž se adepti jiu-jitsu naučí ovládat nejen své tělo a využívat všechny svalové skupiny, ale také reagovat na všechny známé druhy útoků a vytvářet vlastní postupy a situace při jejich neutralizaci. Jiu-jitsu optimálně rozvíjí většinu tělesných schopností, zejména rychlost (včetně rychlosti reakce), sílu a kloubní pohyblivost. V menší míře pak také vytrvalost.
Převažuje styl boje beze zbraně, ale také i za použití některých malých zbraní, a to proti neoozbrojenému i ozbrojenému protivníkovi, nebo skupině útočníků. Nikdy v něm na rozdíl od sportovních stylů nebyly zakazovány žádné chvaty.
„Jedno sobotní ráno jsem byl doma probuzen zlodějem, který utekl, když mě viděl. Na policii jsem se ptal, jaká je šance, že ho chytí. Policajt odvětil, že jedině kdybych ho sám zadržel, než přijedou. Tak jsem si řekl, že by bylo dobré na policii příště nespoléhat. A tak jsem začal s jiu jitsu.“
„Než jsem začala s tréninky tam, měla jsem za to, že mám z ježdění na koních poměrně formu, ale tady jsem se rychle přesvědčila, že mám co dohánět. Asi neznám účinnější a komplexnější cvičení. Moc mě to chytlo, původně jsem měla v plánu chodit jen jednou v týdnu, teď si ráda udělám čas i třikrát.…
